Vlastnosti vermikompostu

-schopnost potlačit u rostlin vznik některých druhů plísní a chorob.
-vysoká retenční schopnost zabraňuje vysychání kořenů rostlin.
-vyšší hodnoty pH (vhodné u kyselých půd).
-likvidace patogenních látek v trávicím traktu žížal (houbové a plísňové choroby)

Propracování organických materiálů vermikompostováním je podstatně kvalitnější než u klasického kompostování. Díky tomu se vermikompost po aplikaci snadněji vstřebává. Lze jej proto aplikovat také povrchovým hnojením travnatých ploch, či obdělávaných plodin.

Vrstva nového krmení na zvermikompostovaném materiálu:

Vysoké množství enzymatických látek, obsažených ve vermikompostu, zvyšuje využitelnost minerálních prvků v půdě na téměř 90 %. Mimo běžné enzymatické činnosti a přeměny humusu probíhá ve vermikompostu také intenzivní přeměna biologicky neaktivních prekurzorů růstových hormonů (auxin, giberelin, cytokinin) do aktivní formy.

Na obnovu úrodnosti půdy v polních plochách je třeba použít 2 až 4 tun vermikompostu na hektar. Naopak pouze na stimulaci úrody je užito 20 kg vermikompostu na hektar spolu s běžnou dávkou minerálních hnojiv či maštalového hnoje.

Důležitým pojmem v procesu výživy rostlin je živinný režim půdy. Znamená výslednici množství reakcí a procesů probíhajících v půdě a směřujících k vyšší mobilitě a tím tedy zpřístupnění živin rostlinám. Přijatelné ovšem nejsou všechny živiny. Jsou stanoveny z podílu živin přístupných. Zbytek ostatních živin tvoří takzvanou rezervu živin. Míra mobilizace rezervy do formy přístupné rostlinám závisí na pH, velikosti a pevnosti částic, mineralizaci, zvětrávání, povětrnostních podmínkách atd. Zmíněné povětrnostní podmínky mají veliký význam při uvolnění živin z organického podílu půdy (zejm. N, S, P) a nepřímou cestou ovlivní živinný režim půdy také ztrátou živin vyplavením, těkáním či erozí.

Samozřejmě i samotný živinný režim půdy se odvíjí od množství parametrů jako pH, poměr vody a vzduchu atd. Běžně jsou v zemědělství používána průmyslová hnojiva, ale pouze některá zajišťují mobilizaci ihned (proces zpřístupňování živin). Při ní se určité živiny nerozpustné či obtížně rozpustné, převádí do formy rozpustnější, tím samozřejmě snadněji přijatelné pro rostliny. Zpravidla průmyslová hnojiva se musí nejdříve rozpustit. Při hnojení vermikompostem je přijatelnost okamžitá, což je považováno jako neocenitelná vlastnost této metody hnojení. Následně při metabolických pochodech v rostlinách dojde k asimilaci živin, tzn. přeměně v organické látky.

Důležité je, že pro výživu rostlin jsou nejvíce podstatné živiny staré půdní síly (živinný režim v půdě, kdy jsou organické látky pravidelně doplňovány systematickým hnojením a zúrodňováním půdy) a ne živiny právě dodané hnojivem. To ve své podstatě znamená, že pomocí P, K, Mg a Ca je hnojena půda a ne rostliny. Rovněž mezi těmito prvky jsou určité interakce – platí, pokud je vysoký obsah draslíku v půdě, snižuje se podstatně příjem hořčíku rostlinami.

Využívané druhy žížal

Žížaly patří k nejznámějším bezobratlým živočichům. Existuje přibližně 2500 známých druhů. Odhaduje se, že dalších 2000 druhů nebylo dosud popsáno. Žížaly jsou rozšířeny na všech kontinentech, přesto většina čeledí obývá subtropické, tropické oblasti či mírné pásy.

Systematické postavení žížalovitých

-Kmen: Kroužkovci (Annelida)
-Třída: Máloštětinatci (Oligochatea)
-Řád: Žížaly (Opistophora)
-Čeleď: Žížalovití (Lumbricidae)