Dosazování
Z konstrukčního hlediska není mezi usazovacími a dosazovacími nádržemi podstatný rozdíl, v obou se provádí separace suspendovaných látek od kapalné fáze. Dosazovacími nádržemi označujeme nádrže, ve kterých je separován biologický kal za biologickými filtry nebo za aktivací.
Pokud se jako dosazovací nádrže používají pravoúhlé nádrže s horizontálním průtokem, je konstrukce v principu stejná jako u nádrží usazovacích. Bývají pouze hlubší, bez zařízení na shrabování plovoucích látek, a protože se u dosazovacích nádrží doporučuje snížit zatížení přepadové hrany, instaluje se v druhé polovině usazovacího prostoru několik příčných sběrných žlabů. Vzhledem k tomu, že u biologického kalu vyžadujeme, aby jeho doba zdržení v nádrži byla co nejkratší, nehodí se ke stírání kalu pojízdné stěrače. Používají se řetězové shrabováky, kterými se provádí pouze stírání dna bez kontinuálního stírání hladiny. Kontinuálně je možno kal odstraňovat z kalového prostoru též odsáváním. Po délce nádrže pojíždí mostová konstrukce, na které je instalováno čerpadlo, které dopravuje kal ze dna do žlabu, umístěného podél nádrže. Aby se nepřisávalo příliš mnoho čiré kapaliny shora, bývá na sacím potrubí odrazový štít. Jelikož by příčné sběrné žlaby vadily při odsávání kalu, používají se v poslední třetině nádrže žlaby podélné.
Často se jako dosazovací nádrže používají radiální nádrže. Jejich tvar působí totiž příznivě na vytváření dobře sedimentujícího „vločkového mraku“. Aby se snížilo zatížení přelivné hrany, umísťuje se sběrný žlab na betonové sloupky směrem dovnitř nádrže, nebo se tak umísťuje další přídavný sběrný žlab.
Schéma dosazovací nádrže:
1 – přítok z aktivační nádrže, 2 – výtok vyčištěné vody, 3 – výstup kalu.
Dosazovací nádrže:
