Systémy vermikompostování
Dle systému se vermikompostování dělí na maloprodukční vermikompostování, velkoprodukční vermikompostování, vermikompostování na otevřených plochách, vermikompostování v boxech a vermireaktory
Maloprodukční vermikompostování
Tento typ se uplatňuje v domácích podmínkách, kancelářích a zahradách. Takovéto vermikompostéry jsou vyrobeny nejčastěji z plastu či dřeva a bývají patrového provedení.
Domácí vermikompostéry:
Plošné uspořádání vermikompostéru se odvíjí od množství zpracovaného bioodpadu. Na 1 kg týdně je třeba 0,2 m2. Vzhledem k potřebě kyslíku, musí být nádoba dostatečně prostorná a ne příliš hluboká. Dno musí být perforované pro odvod přebytečné vlhkosti.
Při zakládání musí být vytvořena prvotní podestýlka (nejčastěji tráva, listí, natrhaný papír nebo rašelina). V průběhu vermikompostování je třeba hlídat dostatečnou vlhkost hmoty, aby nedocházelo k úhynu jedinců a zpomalování vermikompostovacího procesu.
Žížaly je potřeba krmit v množství asi 0,25 kg bioodpadu denně na 0,5 kg žížal. Pravidelnost krmení je individuální, nejlépe však dvakrát týdně v odpovídajícím množství.
Žížaly je potřeba krmit v množství asi 0,25 kg bioodpadu denně na 0,5 kg žížal. Pravidelnost krmení je individuální, nejlépe však dvakrát týdně v odpovídajícím množství.
Systém domácího vermikompostéru:
Velkoprodukční – vermikompostování na otevřených plochách
Metoda je náročná na manipulační techniku a také značně problematický z hlediska optimalizace vlhkosti a vrstvení vstupních materiálů. Patří však k jednoduchým technologickým systémům, často využívaným v praxi.
Vstupní materiál je uspořádán do řádků nebo hromad na volné ploše, což je technicky velmi jednoduché, vzhledem k tomu, že není třeba materiál překopávat či obracet a je nutno pouze sledovat vlhkost. Zakrmování žížal v tomto případě nejčastěji probíhá přidáváním potravy na povrch hromady ve výšce cca 20 – 30 cm jednou za dva týdny.
Vermikompostování na volné ploše:
Velkoprodukční – vermikompostování v boxech
Výhodou této metody je většinou možnost zastřešení, díky tomu jsou žížaly lépe chráněny a vermikompostování probíhá rychleji. Metoda je o něco složitější, neboť je třeba výroby boxů, které by měly být optimálně vybaveny také ochranou proti škůdcům (např. vylepení dna folií) a vytvoření vývodu pro odtok přebytečné vlhkosti, včetně nádoby pro zachycení žížalího výluhu.
Vermikompostování v boxech:
Oddělení žížal od hotového vermikompostu na konci procesu patří k nejnáročnějším procesům. Jedna z metod je zakrmení čerstvým bioodpadem, pro žížaly atraktivním (např. jablka, káva apod.) a odebrání žížal, které se nahromadí na potravě. Druhou možností je založení nového záhonu v blízkosti stávajícího vermikompostu a žížaly samy přelezou za novou potravou.
Metodika velkoprodukčního plošného vermikompostování:
Velkoprodukční – vermikompostování ve vermireaktorech
Vermikompostování probíhá v zařízeních, která zpracovávají bioodpady v uzavřeném prostředí s využitím žížal. Výhodou je rychlost procesu a malá potřeba plochy. Také je silně omezen vliv povětrnostních podmínek a mnohem lepší lze zachycovat případný výluh a automatizovat celý proces.
Metodika vermikompostování v reaktorech:
