Organizace kompostování

Z organizačního hlediska se kompostování odpadů provádí ve třech úrovních:

- domácí kompostování (na domácích zahradách)
- komunitní kompostování (sídliště, školy, kolonie)
- průmyslové kompostování (průmyslové a zemědělské)

Domácí kompostování

Domácí kompostování je jednoduchý způsob omezení podílu odpadů ze zahrad a kuchyňského bioodpadu v komunálním odpadu. Je výhodné spojit domácí kompostování odpadů ze zahrady s kompostováním odděleně sbíraného domovního bioodpadu.

Domácí kompostování se může provádět v kompostovacích zakládkách, v boxech či v kompostéru. Při domácím kompostování se úspěšně uplatňují různé podpůrné prostředky, jako jsou např. kompostové startéry nebo postřikové substance.

Plastový kompostér pro domácí kompostování:

Komunitní kompostování

Komunitní kompostování je třídění odpadů občany, kteří vytříděný bioodpad přinášejí na společné kompostviště a je společným zařízením určité komunity. Touto komunitou mohou být např. školy, zahrádkářské komunity, obyvatelé sídliště atd. Komunitní kompostování organizují aktivisté ekologických organizací nebo zahrádkářské svazy.

Komunitní kompostování se provádí na zakládkách jako na centrálním kompostovišti, vhodné je rovněž v otevřených boxech, k překopávání slouží nakladač, v menší míře může jít o překopávání manuální, u škol je pak možno použít kompostéru nebo bioreaktoru s řízenou aerací.

Pro komunitní kompostování lze využít vermikompostování, automatické kompostéry, dřevěné kompostéry, plastové kompostéry nebo speciální komunitní kompostéry pro bytovou a sídlištní zástavbu.

Průmyslové kompostování

Průmyslové, nebo též icentrální kompostování organizují zpravidla technické služby obcí a další podnikatelské subjekty.

Kompostování se provádí na kompostovacích hromadách nebo v bioreaktorech. Průmyslové kompostování je finančně náročné, zejména investice do vodohospodářsky zabezpečených kompostáren jsou značné, proto se v současnosti využívají vodohospodářsky zabezpečené silážní žlaby, hnojiště, zemědělská složiště nebo ve městech objekty bývalých uhelných skladů.

Hodnocení vzniklého kompostu

Kvalita a hygienická nezávadnost hotového kompostu je hodnocena na základě určení biologické stability, mikrobiologických a agrochemických vlastností. Doba zrání kompostu od jeho založení po optimální ukončení je rozdílná dle druhu zvolené kompostovací technologie, přičemž je řada kritérií, pomocí kterých se posuzuje dosažení stabilizované formy kompostu.

Základní sledovací parametry jsou obsah kyslíku, teplota, vlhkost.

Zařízení pro měření hodnot kompostu a průběh kompostování:

Test fytotoxicity (řeřichový test)

Řeřichový test resp. test fytotoxicity je metoda vyhodnocování intenzity rozkladu organických materiálů a zralosti výsledného kompostu, která byla vypracována ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby pro použití v kompostárenské praxi. Jde o biologickou metodu hodnocení fytotoxicity výluhu vzorku indexem klíčivosti citlivé rostliny (řeřichy seté). Tento postup alespoň částečně eliminuje chyby, vznikající při zjišťování stability finálního produktu kompostování pouze pomocí teploty. Znakem stability je sice teplota kompostu blízká teplotě okolí, nebo teplota uvnitř zakládky nižší než 30 °C, ta však může být ovlivněna i jinými faktory, jakými jsou např. nízká vlhkost či nedostatek kyslíku. Použití testu fytotoxicity je vhodné zejména při aplikaci nově stanovené receptury zakládky kompostu.

V takovém případě je třeba využít test během aerobní fermentace několikrát a to ve fázích:

- po homogenizaci
- před jednotlivými překopávkami
- a v době ukončování kompostování

Zralost a stabilita kompostu

Stabilita je jednou ze základních vlastností kompostu, přičemž je rozlišována dočasná a trvalá. Dočasná stabilita je způsobena nedostatkem vody v sušině a trvalá, kdy jsou biologicky lehce rozložitelné látky přeměňovány do podoby složitých komplexů humusových látek. Pokud kompost není dostatečně zralý, opticky vypadá jako původní struktura suroviny, zapáchá a může dosahovat vyšší teploty, což se projeví stoupající párou nad kompostem. Naopak zralý, stabilizovaný kompost má strukturu suroviny značně rozličnou od zakládky, nezapáchá a kvalitní zralý kompost na povrchu dosahuje stejné teploty jako jeho okolí, pouze v jádru kompostu může být teplota vyšší.

Zralé, neboli stabilní komposty se vykazují těmito vlastnostmi:

- pozvolna uvolňují živiny, díky tomu neztrácí svou účinnost i po více letech od aplikace do půdy,
- z důvodu obsahu humusových látek pozitivně působí na kvalitu půdy a obsah organické hmoty,
- mají schopnost sorbovat jiné látky a tím optimalizovat skladbu půdního roztoku,
- za nepřístupu vzduchu u nich nevzniká zápach ani při delším skladování

Mikrobiologické hodnocení kompostu

Mikrobiologickým hodnocením kompostu se vyhodnotí správnost kompostovacího procesu stanovením výskytu indikátorových mikroorganismů, kterými se prokazuje účinnost hygienizace kompostovacího procesu.

Jako indikátorové organismy slouží Salmonella, Enterokoky a termotolerantní koliformní bakterie.

Agrochemické hodnocení kompostu

Při laboratorních rozborech kompostu se postupuje dle ČSN 46 5735, Průmyslové komposty a stanovují se tyto znaky jakosti:

- vlhkost
- obsah celkového N
- obsah spalitelných látek
- poměr C:N
- hodnota pH,
- nerozložitelné příměsi

Kompost je dále sledován i z hlediska limitních koncentrací vybraných rizikových látek a prvků.