Rozdělení metod dekontaminace

Metody dekontaminace se rozdělují podle několika hledisek:

-podle cíle, kdy se buď pouze izoluje kontaminované horninové prostředí vložením mechanické nebo hydraulické překážky a tím se zabrání šíření kontaminace v nesaturovaném pásmu anebo podzemní vodě do dosud čistého prostředí, nebo má dojít k úplné nebo částečné dekontaminaci horninového prostředí. Částečnou dekontaminací se dosáhne pouze izolace a dekontaminace ohniska znečištění.

-podle technologické funkce, kdy je kontaminovaný materiál odstraněn odtěžením horniny, odsátím půdního vzduchu nebo odčerpáním znečištěné vody, dále lze kontaminovaný materiál rozložit pomocí biologických nebo fyzikálně-chemických pochodů nebo zafixovat kontaminant fyzikálními nebo fyzikálně – chemickými metodami do zeminové či jiné matrice (solidifikace).

-podle místa sanace, se jedná o metody in-situ, kdy dekontaminace probíhají přímo v horninovém prostředí. V nesaturovaném pásmu je nejčastější metodou biodegradace, venting a bioventing, eventuálně promývání. Další možností je metoda ex-situ, při které sanace probíhá na povrchu terénu. Kontaminovaný materiál se dodá do vhodného čistícího zařízení. Metody ex-situ dále dělíme na "on-site" a "off-site" metody. Posledními metodami jsou metody pomocné, které se využívají pro zlepšení propustnosti prostředí, k odčerpávání, odsávání nebo naopak dodání dekontaminačních roztoků do těžko přístupných míst.

-podle zavedenosti se technologie rozdělují na ověřené, což jsou zavedené a dlouhodobě ověřené technologie, kde je podrobně znám nejen technologický postup a účinnost, ale také případné nedostatky a omezení. Další skupina zahrnuje technologie vznikající, které jsou sice známé, ale dosud dlouhodobě neodzkoušené. Poslední skupinou jsou technologie experimentální.