Odvodnění silničních komunikací

K odvedení vody v přímé slouží střechovitý sklon, který u živičných a cementových krytů se provádí ve sklonu 2 %, u krytu štěrkového nebo stabilizovaného se provádí příčný sklon 3 %.

Vrstva vody v tl. 2 – 3 mm na povrchu vozovky může být příčinou tzv. hydroplaningu, jevu, při kterém se tlakem vody nazvedne pneumatika a vozidlo se stává neovladatelným.

Silniční těleso musí být zabezpečeno proti škodlivému působení podzemních a povrchových vod. Proto se používá následujících odvodňovacích zařízení:

otevřených: příkopy, rigoly, skluzy, kaskády, vsakovací jámy,
krytých: trativody, kanalizační potrubí,
kombinace otevřených a krytých odvodňovacích zařízení.

Základní tvary příkopu jsou:

trojúhelníkový: svah od silnice má sklon 1:3, protilehlý svah 1:2.
lichoběžníkový: sklony svahů 1:1,25, min. šířka dna 0,5 mm, nejmenší dovolená hloubka příkopu je 0,4 m. Podélný sklon výkopu nesmí být menší než 0,5 %, jeli dno zpevněno 0,3 %. Max podélný sklon nezpevněného dna by měl být 3 %.

Rigoly se navrhují:

v zářezech pro úsporu výkopu a pro úsporu zemědělské půdy a to buď za hranu silnice, nebo na úkor nezpevněné krajnice, v zelené části středního dělícího pásu.

Maximální hloubka rigolu za hranou koruny silnice je 0,3 m, příčný sklon svahů rigolu 1:3, minimální podélný sklon dna rigolu 0,5 %.

Trativody se navrhují:

v zářezu, v násypů podél patních příkopů, jejichž dno leží nad úrovní rostlé pláně.

Dno trativodu musí být nejméně 0,25 m pod úrovní rostlé pláně v zářezu nebo rostlého podloží. Min. sklon trativodu je 0,5 %. Odvodňovací potrubí min. DN 300, u potrubí z PVD DN 250.

Obr. 88 Příkopy: a) trojúhelníkový, b) lichoběžníkový, c) trojúhelníkový s trativodem