Zatížení VH staveb

Zatížení – mechanické účinky, které je možno řešit pomocí teorie mechaniky kontinua (statiky a dynamiky).

Zatížení je dáno silami a jejich působením se vyvolává přetvoření a napjatost v konstrukci.

Zatížení je proměnlivé s časem.

Klasifikace zatížení z hlediska různých fází existence objektu:

• zatížení ve stádiu výstavby,
• zatížení za provozu,
• zatížení při revizích opravách apod.

Z hlediska navrhování konstrukcí se rozlišují:

• normové hodnoty zatížení (Vychází z nepříznivých hodnot zatížení o velmi malé pravděpodobnosti překročení.),
• výpočtové hodnoty zatížení (Stanoví se jako součin normové hodnoty a součinitele spolehlivosti zatížení).

K součiniteli zatížení se přiřazuje součinitel účelu, kterým se oceňují následky, ke kterým by došlo při porušení konstrukce.

Pro výpočty konstrukcí zatížení rozlišujeme na:

• stálé,
• nahodilé,
  • dlouhodobé,
  • krátkodobé,
  • mimořádné.

Zatížení působící na VH objekty

• Zatížení vodou– jde o hydrostatický nebo hydrodynamický tlak vody (proudění, přepad apod.), působení vlnění, rázové jevy, síly od prosakující vody.
• Zatížení vlastní tíhou – např. tížné přehrady.
• Zatížení větrem, sněhem – zatížení sněhem se uplatní při konstrukcích střech.
• Zatížení tlakem hornin a zemin – např. tlak nánosů. Může jít o stálé nebo nahodilé dlouhodobé zatížení.
• Zatížení ledem – má charakter statického zatížení (tlak ledu při oteplení), dynamického zatížení (nárazy ker na jezová pole), krátkodobé nahodilé zatížení působící na povrchu.
• Zatížení teplotními změnami – zde patří atmosférické teplotní změny ovzduší, u masivních betonových konstrukcí je nutno vzít v úvahu i důsledky hydratačního tepla betonu.
• Zatížení objemovými změnami – typu smršťování, bobtnání, dotvarování apod.
• Zatížení silami vnesenými do konstrukce – předpětím , aktivním opřením, kotvením do podloží.
• Zatížení setrvačnými silami seizmického původu – má charakter dynamického zatížení s velkou frekvencí.