Typologické zvláštnosti vodohospodářských staveb

Při koncepčním i konstrukčním řešení VH děl mají velký význam místní podmínky, hlavně: geologické, morfologické, hydrologické, klimatické, hydrogeologické a další.
Při návrhu VH staveb hrají velkou roli nároky na únosnost, stabilitu a vodotěsnost podloží.
VH díla (objekty) musí být dlouhodobě odolná proti trvalému kontaktu s vodním tokem (kolísání hladiny, vysychání povrchu) a intenzivnímu působení klimatických vlivů.
Pro vodní díla budována na tocích je charakteristická víceúčelovost → z vodohospodářských a místních požadavků.
Při VH výstavbě (vodní nádrže, jezové zdrže, průplavy, kanály apod.) dochází k významnému ovlivnění okolního prostředí což má za následek: transformaci krajiny, změnu původních komunikací, vysídlování obyvatelstva apod..

Vztah VH děl k vodnímu toku

Výstavba VH díla vždy znamená jistý zásah do původního režimu vodního toku.
Při návrhu celkové dispozice a hydraulických obvodů objektů je nutno vycházet z podmínek proudění za různých průtoků, splaveninového a zimního režimu.
Závažné problémy u významných VH děl se studují pomocí fyzikálních modelů. Uspořádání vodního díla jako celku a jednotlivých objektů řeší hydrotechnický výzkum.

Nezbytnost další VH výstavby vyplývá hlavně z nových VH potřeb a nároků moderní společnosti.
Zásobování pitnou a užitkovou vodou bude nutno v budoucnu zajistit převážně z povrchových zdrojů vody.
VH díla napomáhají zachytávání povodňových vod v retenčních prostorech, což je daleko lepší než úprava toků o velké kapacitě.
Musí řešit zachování biologické rovnováhy (minimální průtoky v korytě toku).
Zabývat se problematikou vodních cest v rámci dopravní soustavy státu a ve vztahu k rozvoji dopravy v celoevropském měřítku.