Odvodnění střech

Tvar střechy má zajistit plynulý a rychlý odtok srážkové vody ze střechy do vnitřních nebo vnějších odpadů.

Návrh dešťových odpadu závisí na:

velikosti odvodňované plochy;
tvaru odvodňovacích prvku;
specifické vydatnosti deště v daném místě stavby a součiniteli odtoku.

Z hlediska půdorysu můžeme střechy odvodnit:

a) vně dispozice
b) dovnitř dispozice
c) dovnitř i vně

Odvodnění vně dispozice

Používáme zpravidla u střech šikmých a strmých. Rozlišujeme odvodnění bez střešních žlabů, kdy voda stéká z okapů přímo na terén a odvodnění do střešních žlabů.

Střešní žlaby

Tvary žlabů nejčastěji půlkruhové, čtyřhranné, lichoběžníkové.
Umístění podokapní, nástřešní, nadřímsový, mezistřešní, zaatikový, přechodový.
Uložení na hácích, v lůžku (dřevěném, betonovém…).

Sklon žlabů

Podokapní a nástřešní (minimální sklon 0,5%).
Nadřímsový (minimální sklon 0,66 %).
Mezistřešní a zaatikový (minimální sklon 0,9%).

Obr. 5 Střešní žlaby

Odvodnění dovnitř dispozice

Odvodňuje se převážná většina plochých střech s minimálním sklonem 1° (1,75%) směrem k odvodňovacím prvkům.


Obr. 6 Možnosti spádování plochých střech při vnitřním odvodnění

Možnost umístění a vedení vnitřních svodů je dána:

dispoziční řešení v budově;
konstrukce budovy.

Kanalizační systémy používané při odvodnění střech

Podle způsobů proudění dešťové vody v dešťových odpadech rozdělujeme systémy odvodnění střech na:

Gravitační;
Podtlakové.

U gravitačního systému dochází k proudění vody vlivem jeho spádu. V posledních letech se však začal užívat podtlakový systém, jež má řadu výhod (úspora trubního materiálu, ležaté potrubí možno vést bez spádu, aj). Princip spočívá v tom, že svislé dešťové odpady, na rozdíl od gravitačního systému, jsou zcela zaplněny vodou, čímž v místech střešních vtoků a v ležaté části potrubí vzniká podtlak. Maximální hodnota podtlaku může být 0,08 MPa.

Obr. 7 Schéma podtlakového odvodnění

Vrstvy střešního pláště

Střešní plášť každé ploché střechy se skládá z několika vrstev. Každá vrstva má svou funkci. Vrstvy střešního pláště rozdělujeme na:

Nosná vrstva - část střechy přenášející zatížení od jednoho případně více střešních plášťů, doplňkových konstrukcí a prvků, sněhu, větru, vody a provozu do svislých částí objektu.
Hydroizolační vrstva - vodotěsná vrstva s dominantní hydroizolační funkcí chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště před atmosférickou, provozní nebo technologickou vodou. Podle funkce, konstrukce nebo polohy ve střeše se blíže označují jako např. hlavní, pojistná, provizorní nebo povlaková hydroizolační vrstva.

Skládaná krytina - musí spolehlivě odvádět dešťové srážky, ale nejsou vodotěsné při hydrostatickém tlaku, neboť propouštějí vodu ve spárách. (pálené tašky, betonové tašky, z asfaltových šindelů, slámy, rákosu).
Povlaková krytina - nepropustné pro vodu v kapalném i tuhém skupenství (asfaltové pásy, hydroizolační fólie, stěrky).

Návrh skladby střešního pláště plochých střech je vždy nutno doložit tepelně technickým posouzením, případně posouzením vzduchové neprůzvučnosti.