Nízká obojživelná vegetace oligotrofních a dystrofních nádrží

Charakteristika

Jde o poměrně vzácná společenstva mělkých tůní a dalších menších nádrží s mělkou vodou jako např. slepá říční ramena, okraje rybníků, tůně v alúviích řek, nalezneme je však i na antropogenně podmíněných stanovištích jako jsou vodní kanály, okrajové zóny štěrkoven a pískoven apod. Rostliny jsou přizpůsobeny kolísání vodní hladiny, mnohé mají vytvořeny adaptace na vyschnutí substrátu, kde jsou schopny přežít (rostliny obnažených den). Výskyt těchto společenstev je vázán na vody s malou zásobou živin (tzv. oligotrofní prostředí). Toto prostředí je typické pro chladnější klima. Nádrže s oligotrofní vodou jsou charakteristické vysokou průhledností vody a rostou v nich rostliny schopné přijímat živiny kořenovým systémem ze sedimentu. Sinice a řasy přijímající živiny celým povrchem těla přímo z vody v důsledky nedostatku živin chybí. Voda je prokysličena až ke dnu a koncentrace kyslíku a také pH se během dne nemění.

Zonace makrofyt v oligotrofních jezerech (dle Eiseltová, 1996)

1. Hyperhydata (helofyta) – vzpřímené rostliny jako např. rákosiny a další byliny jako žabník (Alisma) a rozpuk (Cicuta)
2. Efydata – rostliny se vzplývavými listy zastoupené lemnidy, např. závitka (Spirodella), okřehek (Lemna), nymfeidy jako např. lekníny (Nymphaea) a rdesty (Potamogeton)
3. Hyfydata – skupina ponořených rostlin s trhutkou (Riccia), elodeidy, tj. ponořené rostliny s dlouhými stonky jako např. vodní mor (Elodea), stolístek (Myriophyllum), rdest (Potamogeton) a isoetidy, tj ponořené rosliny s krátkými stonky jako např šídlatka (Isoëtes), pobřežnice (Litorella), event. ponořené vodní mechy jako např. zdrojovka (Fontinalis).

Dále se blíže zabýváme isoetidy, které tvoří stěžejní vegetaci oligotrofních jezer.
Zajímavá jsou i společenstva dystrofních vod zahrnující na živiny chudé rašelinné vody, charakteristika rašelinišť viz kapitola Vegetace rašelinišť a pramenišť

Vegetace

Isoëtion lacustris – společenstva šídlatek v mělkých vodách při pobřeží oligotrofních horských jezer
Dg druh: Isoëtes lacustris
Littorellion uniflorae -- společenstva pobřežnice a bahničky jehlicovité na mělkém pobřeží vod.
Dg druhy: Callitriche palustris, Elatine hexandra, Littorella uniflora, Elatine triandra, Eleocharis acicularis, Juncus bulbosus, Peplis portula, Ranunculus flammla, Lipuparia globulifera
Sphagno – Utricularion – společenstva bublinatek v malých tůňkách přechodových rašelinišť nebo při březích dystrofních i oligotrofních vodních nádrží
Dg druhy: Potamogeton gramineus, Sparganium minimum, Utricularia bremii, Utricularia intermedia, U. minor, U. ochroleuca
Chytrý et al (2001) rozlišuje u oligotrofních a dystrofních společenstev:
a) makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní – druhově chudá vegetace rašeliništních tůní s jednoduchou vertikální strukturou s převahou bublinatek, ponořenou (submerzní) vrstvu doplňuje např. rdest rdesnolistý. Nad hladinou se vyskytují lodyhy bublinatek společeně např. se zevarem nejmenším. Nalezneme zde i ostřice, suchopýry apod., výskyt v rašeliništních tůních a jezírcích, při okrajích rybníků. Rozšíření: Šumava, Chebsko, Českolipsko, Dokesko, Český ráj, Českomoravská vrchovina, Třeboňsko, fytocenologie: svaz Sphagno – Utricularion
b) vegetace šídlatek – submerzní vegetace tvořená submerzními šídlatka s listovými trůžicemi připomínajícími trávník v oligotrofních horských jezerech s písčitým dnem, rozšíření: pouze Černé a Plešné jezero na Šumavě.
c) vegetace vytrvalých obojživelných rostlin – chudá, zpravidla jednovrstevná vegetace obojživelných bylin s dominancí bahničky jehlovité, sítiny cibulkaté, vzácně pobřežnice jednokvěté, míčovky kulkonosné, žabníčku vzplývavého, vegetace nesnáší úplné vyschnutí, výskyt v pobřežní vegetacei rybníků, jezírka v pískovnách, zaplavované substráty na pobřeží stojatých vod, rozšíření: rozstroušeně od nížin do pahorkatin, těžiště na Třeboňsku, Jindřichohradecku, Českomoravské vrchovině, Dokesku, fytocenologie: svaz: Litorellion uniflorae