|
Mokřady a jejich rozšíření, Typizace mokřadů
Mokřady se vyskytují po celém
světě s výjimkou arktických oblastí, od tundry po tropy
Tab. Porovnání obecných odhadů rozlohy mokřadů ve světě podle
klimatických zon. (Mitch and Gosselink, 2000)
Kolem 70% lidské populace žije v blízkosti pobřeží. Tamější pobřežní
mokřadní ekosystémy jsou dlouhodobě narušovány a destruovány kombinací
lidských činností jako je znečištění, „rozvoj pobřeží“ spočívající v
modifikaci hydrologických, geomorfologickcých parametrů, stavby „seawall
construction“ a také lovem a sklizní některých druhů organismů žijících na
pobřeží (mangrove, korály apod.)
Vnitrozemské mokřady jsou zase kontinuálně narušovány změnami hydrologie,
rozvojem osídlení a zemědělství.
Mitch a Gosselink (2000) uvádí pro zajímavost 2 typy civilizací, které se k
hospodaření s vodou a tím i s mokřady stavějí odlišně.
1. Hydraulická civilizace (evropská) kontroluje vodu (vodní toky zejména)
pomocí jejího svedení do kanálů, drenáží a uzavření do přehrad, brzdí ji
pomocí jezů. Voda je v dané oblasti víceméně dostupná a hojná.
2. Aquatická civilizace (asijská) je lépe přizpůsobená k hospodaření se svým
vodním bohatstvím, nebrání tak intenzivně např. sezónním záplavám (což ovšem
často vede ke značným ztrátám na lidských životech a majetku .
Termíny a typy mokřadů světa:
Určit typ mokřadu ve světovém měřítku je poměrně obtížné, protože, jak už
bylo řečeno, co země, to trochu jiný pohled na mokřady.
V následujícím přehledu vycházíme z práce Mitche a Gosselinka (2000) a
využíváme anglické názvosloví, ke kterému uvádíme i české ekvivalenty, pokud
existují.
Billabong – poříční mokřady, slepá ramena, aluviální nivy termín užívaný
zejména v Austrálii, jde o mokřady, které jsou periodicky zaplavovány
přilehlým tokem
Peatland – nejobecnější název pro mokřad kumulující odumřelý rostlinný
materiál
a) bog – rašeliniště s nevýznamnými přítoky a odtoky a výskytem acidofilních
druhů organismů (rašeliníku), v české terminologii vrchoviště
b) fen – mokřad zvodňovaný okolní minerální půdou, kumulace rašeliny, česky
slatiniště
c) mire – anglický termín pro rašeliniště používaný v Evropě (typický pro
severské země, v Dánsku termín „myrr“, Dánsko, Švédsko „mose“
d) moor – lze rozlišit highmoor – vrchoviště a lowmoor – rašeliniště, která
nejsou zvýšena nad okolní terén (v češtině slatiniště), obecným jazykem
často nazývány „mrtvá země“
e) huskey – velmi rozlehlá rašeliniště typická zejména pro Aljašku, dále
např. v Kanadě
f) pakihi – rašeliniště na JZ Nového Zélandu
Marsh – mokřad s převahou bylin, vlhké louky, druhy, které jsou adaptovány
na půdu trvale saturovanou vodou, v Evropě pod tímto termínem pouze mokřad s
minerální půdou, kde se neakumuluje rašelina
a) wet prairie – typické pro USA (objevují se zde dva ekosystémy – deepwater
marsh s hladinou vody nad 30 cm téměř po celý rok a wet meadow (vlhké louky)
s hladinou vody nižší)
b) saltmarsh – mokřad s halofytickými bylinami, slaniska, pobřežní
ekosystémy v chladnějších a sušších částech Země, často v lagunách
c) sedgemeadow – velmi mělké mokřady s dominací ostřic ,dále šáchoru, biky
Swamp – mokřady s dominancí stromů a keřů v USA, v Evropě zalesněný mokřad
Reedswamp – evropský termín pro mokřady s dominancí rákosu
Bottomland – vlhké, periodicky zaplavované území (niva) podél potoků a řek
obvykle na aluviálních sedimentech
Carr – zalesněné mokřady charakteru lužního lesa, v Evropě zejména s vrbou a
olší, v Austrálii s orobincem
Lagoon – mokřady obvykle v deltách řek, mohou to být systémy otevřené nebo
uzavřené
Mangrove (mangal)- subtropické nebo tropické pobřežní ekosystémy s dominancí halofytických dřevin a dřevin rostoucích v brakických a slaných přílivových
vodách (mangrovové porosty)
Riparian ecosystems – poříční ekosystémy navazující na vodní toky, významně
se podílejí na transportu živin v krajině
Waden – bezvegetační rovinatá přílivová území na severu Nizozemí a SZ
Německa
Mokřady lze také rozčlenit následujícím způsobem:
1. Sezónně zaplavovaná údolí nebo plochá území
Povrch půdy je pokryt vodou,
nebo je zaplavován během různých sezónních období. Obvykle je ale dobře
odvodňován během vegetačního období. Vegetační kryt tvoří rozmanitá
společenstva , která jsou velmi variabilní vzhledem k sezoně a délce
zaplavení. Rostou zde dřeviny, ale stejně dobře i travní porost. Jde o
systém palustrinní, perzistentní, zpravidla zalesněný s listnatými porosty,
vodní režim je charakteristický dočasným nebo přerušovaným zaplavováním.
2. Vnitrozemské louky
Půda je většinou bez stojaté vody během převážné části vegetačního období.
Hladina podzemní vody však leží jen několik centimetrů pod povrchem.
Vegetaci tvoří trávy, ostřice, skřípiny, sítiny a různé druhy bylin. Louky
se mohou vyskytovat v mělkých pánvích, vytvářet bahnitý povrch v mělkých
prohlubních. Mohou často tvořit přechod či hranici mezi mělkými mokřinami a
zemědělsky obhospodařovanými plochami. Jde o systém palustrinní,
perzistentní, zpravidla jde o významný zdroj podzemní vody
3. Vnitrozemské mělké mokřiny
Povrch půdy je pokrytý vodou zpravidla na začátku vegetačního období a to s
vodním sloupcem nejméně 10 až 15 cm a více. Vegetace je tvořena travním
porostem, skřípinou (Eleocharis palustris) a řadou dalších hydrofytů jako
jsou orobinec (Typha spp.), šípatka (Sagitaria spp.), truskavec (Polygonum
spp. ). Tyto mělké mokřiny mohou plně vytvářet společenstva na mělkých
jezerních proláklinách, či bahništích. Mohou také zřetelně ohraničovat
hluboké mokřiny na straně odvrácené k souši. Vyskytují se běžně také na
zavlažovaných půdách. Charakteristické jsou sezónní nebo semipermanentní
záplavy.
4. Vnitrozemské hluboké sladkovodní mokřiny
Půda je obvykle pokrytá vodou o výšce sloupce od 15 cm do 1 m (i více) a to
během vegetačního období. Rostlinné společenstvo je tvořeno hlavně druhy
jako jsou orobinec (Typha spp.) rákos (Phragmites spp.), skřípina (Scirpus
spp.), bahnička (Eleocharis spp.). Na otevřených plochách se mohou
vyskytovat šejdračka bahenní (Zannichelia palustris), řečanka (Najas spp.),
růžkatec Ceratophyllum spp.), stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum),
vodní mor (Elodea spp.) , okřehek (Lemna spp.), leknín (Nymphea spp.),
šťovík (Rumex spp.). Hluboké mokřiny mohou úplně zaplnit jezerní prolákliny,
menší terénní prohlubně, vápencové propadliny a bahniska nebo mohou ostře
hraničit s otevřenou vodní hladinou v těchto depresích. Jde o ekosytém
palutrinní nebo lakustrinní s vodním režimem charakteristickým pro litorály,
půda je permanentně zaplavená
5. Vnitrozemské otevřené vody
Mělké rybníky a vodní rezervoáry, s hloubkou vody obvykle do 3 m. olemované
pásmem splývající vegetace. Podobné plochám otevřených území typu 4. Sysém
palustrinní nebo lakustrinní, dočasně nebo permanentně zaplavený
6. Bažiny s křovisky
Plochy jsou pravidelně zaplavené vodou se sloupcem do 15 cm a to zejména
během růstové vegetační sezony. Rostou zde hlavně olše, vrba, svída.
Vyskytují se většinou podél vodních toků s pomalým proudem a na
příležitostně zaplavených nížinách. Jde o palustrinní ekosytsém s křovinami
7. Bažiny se stromovým porostem
Plocha je zaplavená vodou o několika centimetrové hloubce během růstového
období a vyskytuje se převážně podél pomalých toků, v blízkosti zaplavených
nížin, na vrchovištích a mělkých planinách. Stromové druhy jsou zastoupeny
smrkem, modřínem, javorem, jasanem apod.
8. Močály
Obvykle zaplavená půda vytváří houbovitý pokryv mechorostů, vyskytuje se
většinou na mělkých proláklinách, na rovných vrchovištích a podél volně
tekoucích toků.Vegetace je stromová, rostlinná nebo obojí. Dominantní jsou
mech rašeliník, a ostřice, brusinka, klikva, dále zakrslé formy jehličnanů,
borovic, smrků, modřínů apod. Vodní režim – půda saturovaná vodou.
|