Lužní lesy a olšiny

Charakteristika

Lužní lesy vypadají jako velmi stará a pralesovitá společenstva, ovšem to je pouze iluze, kterou evokují staré stromy, visící liány a nepropustná vegetace. Jejich výskyt souvisí se změnou (zvýšením) sedimentace hlíny a jílu vyvolanou usedlým zemědělským životem a pronikáním lidí do podhorských oblastí, které také odlesňovali a obdělávali. Původní písčitá nebo štěrkovitá niva porostlá keříčkovou vegetací (dnes např.u tzv. divočících toků) je zanášena sedimentem. Eiseltová (1996) uvádí elektrickou vodivost (měřítko koncentrace iontů) v povrchové vodě před zásahem člověka do vegetace a zvýšenou erozí půdy 10 -30 µS cm-1 , což odpovídají kvalitě dešťové vody odtékající z nenarušené půdy,odtok fosforu v této vodě je kolem 10 µS l-1, dusíku cca 50-300 µS l-1 . Na přelomu 20. století stoupla vodivost na více než 300 µS cm-1 .
Narušením vegetace jako půdního pokryvu se otevírá cesta k erozi a unášené hlíny a jíly jsou následně ukádány podél břehů toků dosud tvořenými chudými písky či štěrky. Tím se otevírá cesta pro společenstva náročnější na živiny a nastupuje lužní les, který začíná v podstatě již za hranou břehu. Rozšíření lužních lesů spadá přibližně do období počátku letopočtu. Lze je tedy považovat za antropogenně podmíněná společenstva. V dnešní době ovšem mají lužní lesy velký význam, zejména jako pro své hydrické, půdoochranné funkce a také jako stanoviště a refúgium pro mnohé ohrožené druhy a zdroj biodiverzity v krajině.
Základní lesotechnické dělení lužních lesů je na měkký a tvrdý luh. V měkkém luhu rostou převážně dřeviny s měkkým dřevem, což jsou vrby a topoly, ale také jasany, také půda je zde značně vlhká, a proto měkká. Měkký luh najdeme na nejvlhčích místech, zejména v blízkosti řek. Tvrdý luh se vyskytuje na místech sušších, nad zaplavovanou linií niv velkých řek s dřevinami s tvrdým dřevem jako jsou duby, jasany, jilmy, javory, olše.

Tato společenstva (Neuhäuslová, 2003) tvořila v přirozené krajině celé České republiky pravidelný vegetační kryt na čerstvých a vlhkých lužních a glejových půdách v bezprostřední blízkosti potoků a řek. Vlivem dalšího hospodaření člověka v krajině (vysekávání pobřežních vrbových křovin, vodohospodářské úpravy, rekreační aktivity apod.) byla tato společenstva výrazně zmenšena na pouhé zlomky svého původního rozšíření. Většina poloh lužní vegetace na úrodných půdách nížin byla už v minulosti odlesněna, popř. odvodněna, a vrbové křoviny vysekány – takto získané pozemky byly zčásti využívány k zakládání luk, popř. i zeleninových polí, v poslední době také k výsadbě monokultur rychle rostoucích amerických topolů. K ústupu porostů stromových vrb přispěla též v rámci velkoplošného odvodňování a scelování pozemků likvidace starých říčních ramen, často obklopených stromovými vrbinami. Všechny tyto zásahy vedly k narušení vodního režimu území, v nížinách místy k počínající aridizaci. O nevhodnosti odstraňování těchto porostů, majících v krajině vodoochranou, břehoochranou a půdoochranou funkci, a regulaci toků bylo možné se přesvědčit při katastrofálních záplavách na mnohých našich řekách v posledních letech.

Vegetace

Salicion albae – společenstva stromovitých vrb a topolů osídlujících nejnižší polohy údolních niv vlekých řek
Dg druhy: Alisma plantago- aquatica, Caltha palustris, Carex acutiformis, Carex gracilis, Carex, riparia, Cuscuta lupuliformis, Humulus lupulus, Iris pseudacorus, Lysimachia nimmularia, Phalaris arundinacea, Poa palustris, Polygonum hydropiper, Populus alba, Populus nigra, Rorripa amhibia, Salix alba, Salix fragilis, Urtica dioica
Salicion triandrae – vrbové křoviny na často zaplavovaných březích toků v nížinách a pahorkatinách
Dg druhy: Agropyron caninum, Calistegia sepium, Galium aparine, Heracleum sphondylium, Lysimachia vulgaris, Petasites hybridus, Phalaris arundinacea, Poa trivialis, Rumex obtusifolius, Salix fragilis, S.triandra, S. viminalis, Symphytum officinale, Urtica dioica, Veronika becabunga
Salicion eleagno – daphnoides –společenstva keřovitých vrb na štěrkových náplavech podhorských řek
Dg druhy : Aegopodium podagraria, Chaerophyllum hirsutum, Glechoma hederaceae, Petasites hybridus, Ranunculus repens, Salix purpurea, Urtica dioica
Salicion cinereae- bažinné vrbové křoviny n a rašelinných půdách typu fen, často zaplavované stagnující vodou
Dg druhy : Calamagrostis canecsens, Carex gracilis, C. rostrata, C,vesicaria, Comarum palustre, Equisetum fluviatile, Frangula alnus, Galium palustre, Lycopus europaeus, Menyanthes trifoliata, Molinia caerulea, Peucedanum palustre, Phragmites australis, Salix aurita, S. cinerea, S.pentandra, Viola palustris
Podsvaz Ulmenion – lužní lesy údolních niv velkých vodních toků
Dg druhy: Alliaria petiolata, Alium scorodoprasum, Alium ursinum, Anemonoides ranunculoides, Campanula trachelium, Corydalis cava, Gagea lutea, Quercus robur, Symphytum officinale, Ulmus leavis, Ulmus minor, Veronika hederifolia
Alnion incanae – Společenstva xerofilních až hygrofilních opadavých listnatých lesů a křovin, lužní lesy představující primární vegetaci zaplavovaných a podmáčených poloh
Dg druhy: Aegopodium podagraria, Agropyron caninum, Alnus glutinosa, Circaea lutetiana), Deschampsia cespitosa, Festuca gigantea, Fraxinus excelsior, Galium aparine, Glechoma hederacea, Lamium maculatum, Lysimachia nummularia, L. vulgaris, Padus avium, Poa trivialis, Ranunculus ficaria, R. repens, Rubus ceasius, Rumex sanguineus, Stachys sylvatica, Stellaria nemorum, Urtica dioica, Viburnum opulus
Podsvaz Alnenion glutinoso-incanae - Lužní lesy údolních poloh a okolí pramenišť od kolinních až po montánní polohy
Dg druhy : Aconitum variegatum, Alnus incana, Cardamine amara, Carex brizoides, Carex remota, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Ch.oppositifollium, Circaea alpina, C. intermedia, Crepis paludosa, Equisetum arvense, E. pratense, E. sylvaticum, Lysimachia nemorum, Poa remota, Matteuccia struthiopteris, Petasites albus, Primula elatior, Senecio fuchsii, Thalictrum aquilegifolium
Tento podsvaz zahrnuje lužní společenstva údolních poloh na březích potoků a menších řek v planárním až montánním stupni, dále lesní fytocenózy svahových pramenišť
a společenstva terénních depresí s nehlubokou podzemní vodou, dočasně vystupující k půdnímu povrchu. V jejich složení převládají vlhkomilné druhy. Jsou tvořeny převážně olšemi (Alnus glutinosa), jasanem (Fraxinus exelsior), střemchou (Padus avium), se slabší příměsí.
Svaz Alnion glutinosae - Bažinné olšiny na zamokřelých půdách typu fén nebo anmór. Podle Dg druhy: Alnus glutinosa, Calamagrostis canescens, Calla palustris, Caltha palustris, Carex acutiformis, C.elongata, C. gracilis, C. vesicaria, C. pseudocyperus, Dryopteris cristata, Filipendula ulmaria, Glyceria maxima, Humulus lupulus, iris pseudacorus, Lycopus europaeus, Myosoton aquaticum, Peucedanum palustre, Solanum dulcamara, Stellaria longifolia, Typha latifolia

Chytrý et al 2001 dále dělí v podmínkách ČR lužní lesy a olšiny na:
a) horské olšiny s olší šedou – světlé lesy s dominancí stromů snášejících dočasné zamokření (olše, jasany, dub letní, vrby apod.) s vhkomilnými druhy v podrostu, výskyt na potočních a říčních alúviích, lesních prameništích, terénních sníženinách s protékající a kolísající podzemní vodou, rozšíření : břehy potoků a řek v celé ČR, fytocenologie: sv.Alnion incanae, podsv. Alnenion glutinoso incanae
b) údolní jasanovo olšové luhy – třípatrové až čtyřpatrové porosty s olší lepkavou nebo jasanem ztepilým a s příměsí dalších listnáčů na březích vodních toků, terénních sníženin s vysokou hladinou podzemní vody, rozšíření: podél vodních toků mimo širokých úvalů velkých nížinných řek a břehů horských bystřin, fytocenologie: sv.Alnion incanae, podsv. Alnenion glutinoso- incanae
c) tvrdé luhy nížinných řek – zpravidla třípatrové jilmové a topolové doubravy a jaseniny s dominancí dubu letního a jilmu habrolistého, jilm v poslední době vlivem grafiózy mizí, velmi bohaté bylinné patro s výrazným jarním aspektem na říčních úvalech a nížinných pánvích na občas zaplavovaných půdách, rozšíření : dolní Poohří, dolní Povltaví, niva Labe, úvaly Moravy a Dyje, dolní Jihlava, Svratka pod Brnem, vzácně Bečva, jihočeské pánve, Ostravská pánev, Poodří, fytocenologie: sv. Alnion incanae, podsv. Ulmenion
d) měkké luhy nížinných řek – světlé zpravidla třípatrové porosty s dominantní vrbou bílou s příměsí vrby křehké a topolu černého (řidčeji jasanu ztepilého) s vyvinutým keřovým a bylinným patrem, místy liány, výskyt v širokých nivách nížinných řek, zpravidla kolem 200-220 m nad mořem s pravidenými dlouhotrvajícími záplavami a kolísavou podzemní vodou, rozšíření : fragmentálně, Ostravská pánev, Česká křídová tabule, moravské úvaly, fytocenologie: svaz Salicion albae
e) mokřadní olšiny – světlé porosty olše lepkavé, místy s příměsí břízy pýřité s typickým kopečkovitým mikroreliéfem v některých porostech, kde se navyvýšeninách střídají suchomilné druhy (např. papratka samičí, netýkavka nedůtklivá), ve sníženinách ostřice a další bahenní či vodní rostliny (např.kosatec žlutý, okřehek menší, karbinec evropský), časté acidofilní mechy, výskyt na zamokřených terénních sníženinách, pramenných pánvích, zbahněných okrajích rybníků apod. v nadm. výšce 150 -400 m n.m., rozšíření : roztroušeně celá ČR, více Třeboňská pánev, Dokesko, Kokořínsko, Chebsko, Plzeňsko, Křivoklátsko, Polabí, SV Čechy, Českomoravská vrchovina, stř. Pomoraví, Ostravsko, fytocenologie: svaz Alnion glutinosae

Významná jsou i společenstva křovitých vrb, které nejsou v publikaci Chytrého et al (2001) řazeny přímo k lužním lesům, ale jou významné:
a) vrbové křoviny štěrkových náplavů - pobřežní porosty vrb dosahující výšky cca 3 s příměsí olše šedé, osiky a břízou, s keřovým a bylinným patrem vyvinutým podle stadia sukcese včetně nestabilizovaných stanovišť na štěrkových a štěrkopískových náplavech s jejich každoroční obnovou během záplav, rozšíření : řeky v Beskydech a Podbeskydí (Ostravice, Morávka, Rožnovská Bečva), fytocenologie: svaz Salicion eleagno- daphnoidis
b) vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů –prosvětlené porosty keřových vrb (2-5 m) s dominancí vrby trojmužné, košíkářské a křehké někdy s příměsí olše šedé, bylinné patro výrazně nitrofilní, výskyt na březích potoků od 200 do 250 mn.m., rozšíření : Labe s přítoky, Berounka, Sázava, obvod Beskyd, nivy Odry, Moravská brána, šumavské toky v podhůří, fytocenologie: svazy Salicion triandrae, Salicion albae
c) mokřadní vrbiny – prosvětlené porosty s dominancí vrby ušaté, sivé, pětimužné, častý výskyt krušiny olšové a ostružiníku, příměs střemchy obecné, nezřetelná hranice mezi keřovým a stromovým patrem, v bylinném patru často druhy rákosin a rašelinišť, výskyt v terénních sníženinách litorálech rybníků, opuštěných vlhkých loukách, rozšíření: fragmentárně celá ČR, více v jižních Čechách, na Šumavě, Chesku, Českolipsku, fytocenologie: svaz Salicion cinereae, Lonicero – Rubion sylvatici.