Struktura a funkce mokřadů

Hydrologie mokřadů hraje mimořádně důležitou roli pro strukturu a funkci mokřadů, ovlivňují ji:

a) abiotické faktory
- klima (mokřady jsou častější ve vlhkém a chladnějším klimatu, kde vykazují menší ztráty evapotranspirací, v chladném a vlhkém klimatu je také více srážek než v suchém a teplém)
- půdní podmínky (aerobní, anaerobní, dostupnost živin, salinita apod.)
- geomorfologie (v terénu s příkrými svahy nalezneme více mokřadů než na rovině nebo na pouze mírně svažitém území, jiný potenciál k mokřadům mají izolované vodní nádrže a např. říční ekosystémy s přítoky)

Mitch a Gosselink (2000) spojují klima, hydrologii a geomorfologii jako podmínky zásadně určující funkci a strukturu mokřadů do tzv. hydrogeomorfologie.

b) biotické faktory – ty jsou determinovány faktory abiotickými, přičmemž biota svou přítomností a aktivitou zpětně ovlivňuje abitoické faktory, řadíme zde spektrum zastoupených druhů, ale i transpiraci, produktivitu, dekompozici, koloběh živin

Mokřady jsou schopné, jak už bylo řešeno výše, se modifikovat a měnit svou strukturu, možná je změna fyzikálně chemického prostředí, částečně i dostupnost O2 a relativně chemismus jako např. dostupnost živin, pH, toxicita. Modifikací fyzikálně chemického prostředí jako např. tvorbou sedimentu může dojít i ke změně geometrie dna nebo k ovlivnění přítoku a odtoku.V rámci hydrologických dějů takto dochází k transportu sedimentu, živin, toxických látek do prostředí mokřadu. Kromě rašelinišť vrchovištního typu se zanedbatelným odtokem a přítokem je přítok základním zdrojem živin pro mokřad, odtok ochuzuje mokřad o abiotický i biotický materiál jako např, rozpuštěný organický uhlík, minerální látky, toxiny.

Hlavní funkce mokřadů podle JUST T. a kol. (2003) a www.ramsar.org

- Prostředí významná svojí biodiverzitou. Mokřady jsou bohatě oživené, včetně výskytu vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. V celosvětovém měřítku jsou sladkovodní mokřady biotopem pro 20 000 druhů ryb (40% z celkového počtu)
- Zadržování vody v krajině; zásoba vody v mokřadech je do značné míry aktivní, neboť i za přísušku jsou schopny dotovat místní hydrografickou síť. (Oproti tomu většina malých vodních nádrží vytváří pasivní zásobu vody - dotování toků odpouštěním vody z malých nádrží je obecně záležitostí pouze teoretickou. Mokřad si můžeme představit jako nasátou houbu, která vodu zvolna popouští, kdežto správně fungující nádrž působí jako nepropustná nádoba.
- Fixace uhlíku (CO2) a jeho ukládání do sedimentů, a tím dílčí ovlivnění klimatu. Tyto sedimenty mají v delším časovém odstupu význam jako zdroj energie
a mohou najít uplatnění v zemědělství.
- Intenzivní výpar z vodní hladiny a z rostlin zvlhčuje místní klima a přispívá ke stabilitě malého vodního oběhu.
- Tlumení průběhu povodní jejich rozléváním do plochy mokřadu a zpomalováním jejich postupu. Retenční funkce může být výraznější, pokud je mokřad ohrazován
a toto ohrazování vytváří retenční prostor (zejm.mokřady na místě zaniklých rybníků
a v polosuchých poldrech). Poměrně intenzivní zanášení mokřadů větších niv povodňovými splaveninami patří k jejich přirozené dynamice a je nutno s ním počítat.
- Podpora a stabilizace zdrojů pitné vody.
- Zdroje rákosí nebo proutí pro tradiční druhy výrob. Tato biomasa může sloužit také jako alternativní obnovitelný zdroj energie. Vzhledem k malému zájmu však mají tyto funkce okrajový význam.