Tůně

Tůně jsou drobné vodní nádrže  přirozeného nebo umělého původu. Nejzajímavější tůně nalézáme v nivě nížinných řek, která bývá na jaře zaplavována. Vyskytují se zde na mrtvých nebo slepých ramenech řek a mohou být stálé (permanentní) nebo periodické  (jarní, letní, podzimní). Voda je zaplavuje buďto vrchem (při povodni) nebo jsou zásobovány vodou infiltrací řeky přes mezilehlé půdní horizonty (zase při povodni, viz obr. 1), tedy obvykle jenom na jaře (potamotelmy).  

Zdroj: Rulík, 2005

Malé tůňky vznikají i v puklinách či prohlubinách skal (litothelmy - řecky lithia – kámen, telmo – tůň).  Mikronádržky pak ve vykotlaných dutinách stromů (dendrotelmy) nebo mezi listy rostlin (fytotelmy). Životní podmínky v těchto tůních jsou velmi nestále a extrémní, přesto i zde je život. Můžeme zde najít zástupce prvoků, vířníků, hlístic, larvy a kukly komárů, pakomárců, pakomárů, larvy pestřenek a želvušky. Řada  těchto živočichů je schopna přežít dlouhodobou dehydrataci tkání a orgánů v klidovém stavu s nízkou úrovní metabolismu – v anabióze. Jakmile se podmínky zlepší (je dostatek vody) pokračují v normálním životě.

Stálé tůně mají průměrnou maximální hloubku 2m a  bohatě vytvořenou litorální zónu, profundál téměř vždy chybí. Při zmenšování objemu vody dochází ke zvyšování kolísání teploty vody (malá tepelná kapacita), zvyšování koncentrace rozpuštěných i nerozpuštěných látek a rychlému úbytku kyslíku. Ve stálých mělkých tůních s prohřátou vodou se vodním a bažinným rostlinám daří. Postupně však dochází k zazemňování a tůň pomalu zarůstá. V první fázi zarůstá rákosinami, později se mění na vlhkou louku. Ze živočichů jsou zde kromě prvoků, vířníků a korýšů také hojné skupiny hmyzu (vážky, komáři, pakomáři, chrostíci, ovádi, brouci, motýli, ploštice a blanokřídlí) a měkkýšů, (Anděra 2000).

Obr. Obyvatelé  stále tůně: 1 znakoplavka, 2 klešťanka, 3 jehlanka, 4 splešťule, 5 larva motýlice, 6 larva šídla, 7 vodomil, 8 bahenka živorodá, 9 okružák ploský, 10 plovatka bahenní.

Zdroj: Štěrba, 1986

Obr. Trvalá tůň s porosty stulíku žlutého (Nuphar lutea), listy dlouhé až 40 cm vydrží ve vodě i přes zimu.

Zdroj: Neuschlová

Obr. Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) – v nebezpečí se položí  na záda a varuje nepřítele výstražným zbarvením těla

Zdroj: Kletenský

Obr. Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) – při nedostatku kyslíku ve vodě si pomáhá tím, že polyká vzduch a vstřebává jej ve střevě

Zdroj: Němečková

Obr. Rosnička zelená (Hyla arborea) – rozšířené konce prstů s přísavkami ji umožňují bezpečný pohyb v listí stromů a keřů

Zdroj: Polášková

V poříčních periodických tůních bývá voda zpravidla jenom do května, a dřív než se rozvinou kořenující rostliny, tůně vysychají. Periodické tůně mají tedy jen chudou vegetaci. Živočichové periodických tůní jsou zastoupeni řadou vzácných druhů, které se jinde nevyskytují. Jarními druhy periodických tůní v občas zaplavovaném inundačním území řek jsou žábronožka sněžní (Siphonophanes grubii) a listonoh jarní (Lepidurus apus). Larvy obou druhů se líhnou z vajíček hned po rozmrznutí, při teplotě vody jen několik stupňů Celsia. Z vajíček jiných druhů žábronožek a listonoha letního (Triops cancriformis) se líhnou jedinci až při teplotě vody nad 10˚C. Teplota vody zajišťuje postupnou sukcesi různých druhů konzumentů (Lelák and Kubíček 1991).

Obr. Typičtí živočichové periodických jarních  tůní: 1 žábronožka (Chirocephalopsis grubii), nahoře samec, pod ním samice 2 listonoh jarní  (Lepidurus apus) 3 škeblovka (Lynceus brachyurus).

Zdroj: Štěrba, 1986

Obr. Žábronožka

Také organismy  periodických tůní jsou adaptovány na specifické životní podmínky. Vyschnutí nebo vymrznutí svého biotopu  přečkávají v diapauze některého svého vývojového stádia. K typickým obyvatelům periodických tůní  patří  perloočky, vířníci, některé vznášivky, buchanky a lasturnatky, pravidelně jsou přítomny komáří larvy, různí zástupci hmyzu a obojživelníci.

Obr. Čolek obecný (Triturus vulgaris) – v době rozmnožování narůstá samcům vysoký hřeben, rozmnožují se ve vodě a opouštějí ji koncem června.

Lesní a luční periodické tůně napájené dešťovou nebo sněhovou vodou (pluviotelmy) obývají často larvy a kukly komárů. Na jaře se opět v závislosti na teplotě líhnou.

Obr. Periodická tuň  ve tvrdém luhu

Obr. Vysychající periodická tůň