Rybníky

Rybníky jsou uměle hrazené vodní nádrže s malou hloubkou (do 2-3m) a rozsáhlým příbřežním (litorálním) pásmem. Většinou se jedná o zcela vypustitelné nádrže, především určené  k chovu ryb, ale také s funkcí krajinotvornou a rekreační.

Rybníky mají většinou přítok a odtok, existují ale i rybníky napájené jen spodní vodou nebo pouze dešťovými srážkami (ty se nazývají rybníky nebeské).

Veškerá činnost na rybnících, určených k chovu ryb (včetně jakosti vody) je podřízena hospodářskému výsledku, kterým je maximální výtěžnost rybího masa.

Podle přírůstku živé hmotnosti ryb na 1ha zatopené plochy za rok rybníky rozdělujeme do pěti  bonitních tříd (Vávra 2005).

Úživnost a produktivitu rybníků zvyšují rybáři hnojením superfosfáty (voda se obohacuje hlavně o dusík, fosfor, vápník a draslík) a dále letněním nebo zimováním rybníků, kdy se čas od času rybníky přes zimu nebo přes léto nenaplní, aby se zrychlily hnilobné procesy v bahně, které jinak snižují kvalitu vody. Při letnění rybníků je umožněno vysychání dna také z důvodu likvidace rybích parazitů.

Obr. Letnění rybníka – dlaždicovitě rozpraskané dno

Protože rybníky jsou mělké nádrže, bývá celý jejich vodní sloupec rovnoměrně prohřátý a nedochází k typické zonaci (stratifikaci) jakou vidíme u hlubokých jezer. I v hlubokých rybnících se termoklina vytváří nejvýše na několik hodin během dne nebo výjimečně na několik dnů. Celá vodní vrstva je neustále zásobována živinami ze dna, což umožňuje, aby byl koloběh živin intenzívní (Hartman et al. 1998).

Rybníky mají charakter podobný litorálu jezer a nevytváří se v nich typický profundál, plankton (heleoplankton) se podobá více litorálnímu než pelagickému planktonu. Zvýšený obsah živin podmiňuje na jaře bohatý rozvoj fytoplanktonu (hlavně rozsivek) a následně zooplanktonu, který je potravou ryb. Zooplankton je v našich rybnících zastoupen zejména třemi skupinami – perloočkami, vířníky a klanonožci (buchankami a vznášivkami).

V letním období může dojít za přítomnosti nízké biomasy rybí obsádky k přemnožení  velkých perloček (zejména rodu Daphnia), které z vody filtrací odstraňují drobné buňky řas, sinic a rozptýlený detritus. Konkurenčně vytlačí drobnější perloočky, vířníky a buchanky, kterým malá koncentrace potravy nestačí. Tyto perločky tak udržují vodu průzračnou. Z důvodu nízké produkce kyslíku fotosyntetizujícím fytoplanktonem však dochází  k uvolnění manganu, železa a fosforu ze sedimentů a následně se zvýší koncentrace živin ve vodě. Prostor, uvolněný drobným planktonem mohou využít velké druhy fytoplanktonu (sinice, rozsivky, obrněnky a zelené řasy). Výsledkem je druhově chudé, ale poměrně stabilní planktonní společenstvo. Pokud však dojde k rozvoji makrofyt, které prorostou vodní sloupec,  pelagiální plankton zaniká (Ambrožová 2003, Hartman et al. 1998).

V případě vysoké biomasy rybí obsádky dochází  k vyžírání perlooček a drobné druhy zooplanktonu nejsou schopny zelené řasy odfiltrovat. Průhlednost vody je malá a má zelenou barvu. Voda je přesycena kyslíkem a koncentrace rozpuštěného manganu, železa a fosforu  jsou  nízké. Nedochází ani k většímu rozvoji makrofyt.

Predačnímu tlaku ryb se perloočky brání proporcionálním zmenšením těla, diurnálními migracemi (ve dne se zdržují u dna, v noci stoupají k hladině), změnou barvy těla (jedinci zbarvení červeně jsou nápadnější než bezbarví; snížení koncetrace hemoglobinu se vyrovnává tvorbou helmy na hlavě, zvětšující povrch těla využitelný pro získávání kyslíku), znehybněním nebo naopak prudkými únikovými skoky (Hartman et al. 1998).

Na podzim dominují opět rozsivky, které vydrží až do konce listopadu. Zooplankton mizí s poklesem teploty vody. V zimě je voda oživena jen fytoplanktonem.

Ze zoobentosu se vyskytují masově larvy pakomárů (Chironomus sp.) a nitěnky (Tubifex sp., Limnodrilus sp.). I zde je významným faktorem rybí predace. V rybnících  s hustou obsádkou kapra dochází již koncem jara k vyžírání pakomárů a jejich nahrazení nitěnkami (Ambrožová 2003).

Typickými obyvateli litorálu rybníku jsou škeble rybničná, pijavky, ploštěnky, beruška vodní, lasturnatky, larvy jepic, vážek, potápníků, vodomilů a chrostíků. Na složení a biomasu zoobentosu má značný vliv zimování a letnění rybníků, kdy se voda vypouští. Po opětovném napuštění se na původní množství rychleji dostávají populace larev hmyzu, protože jejich samičky mohou se snůškami vajíček přiletět z okolních lokalit. Ostatní složky bentosu, odkázané na přežití v bahně a šíření z přítoků, se obnovují pomaleji.

Obr. Makrofyta litorálu rybníka

Zdroj:  Anděra, 2000

Dnes je většina rybníků u nás eutrofních, se sníženou průhledností vody, která je způsobena bohatým rozvojem planktonu (převaha prvoků a řas) a případně rozvojem vodního květu, který je tvořen koloniálními sinicemi (sinice nejsou požírány filtrátory) (Hartman et al 1998).

Obr. Sinice na hladině silně eutrofního rybníka

Ze zoobentosu eutrofních rybníků dominují larvy pakomárů a nitěnek. Důsledkem eutrofizace jsou občasné deficity kyslíku a vysoké hodnoty pH, objevující se pravidelně začátkem vegetační sezóny vlivem intenzívní primární produkce. Ze zástupců litorálního fytobentosu v těchto rybnících často chybí ponořené a volně plovoucí druhy, příbřežní rostliny jsou zastoupeny rákosem, orobincem a zblochanem. Aby se rybníky přirozeným stárnutím nezanášely bahnem a nezarůstaly od okraje rostlinami, ničí se příbřežní vegetace sečením nebo také bagrováním.

Zcela nevhodné z hlediska ekologické rovnováhy jsou intenzivní chovné rybníky, určené pro velkoprodukci ryb. Jedná se o velmi nestabilní systémy, který v mnoha vlastnostech neodpovídají přirozeným nebo přírodě blízkým ekosystémům.

Obr. Příbřežní rostliny - porosty rákosin  na extenzívním rybníku NPR Kačírek

Obr. Příbřežní rostliny - porosty rákosin a šmelu (ohrožený druh) na rybníku Velký váleček

Obr. Kosení příbřežních rostlin žací lodí

Rybníky můžeme dělit také na velké a malé:

Obr. Ponořená širokolistá makrofyta – rdest světlý (Potamogeton lucens) na  Kozáku

Obr.Volně plovoucí nezakořeňující makrofyta - kvetoucí kriticky ohrožený druh plavín štítnatý (Nymphoides peltata)

Obr. Krmení ryb z lodi

Obr. Podzimní výlov rybníka