|
Biotopy jezera a jejich společenstva Typické jezero má jasně odlišená biologická společenstva, obývající určité oblasti jezera: Litorál je mělká oblast poblíž břehů jezer, ve které světlo prochází až na sedimenty dna a ve které dominují makrofyta. Pelagiál (limnetická zóna) je oblast volné vody mimo litorál, ve které světlo obvykle neproniká až na dno. Profundál jsou hluboké oblasti stratifikovaných jezer (hypolimnion, metalimnion) – nejčastěji se tento pojem používá ve spojení s oživením hlubokých sedimentů (např. profundální bentos) Abysál v hlubokých jezerech pásmo nejhlubšího dna Bentál (bentická zóna) tvoří sedimenty dna, na jejichž povrchu nacházíme množství organismů. Jejich aktivitou může být horní vrstva organicky bohatých sedimentů až do hloubky 2-5cm promísena (Kalf 2002). Obr. Hlavní biotopy jezera a jejich společenstva Zdroj: Kalf, 2002 PELAGIÁL Společenstvo pelagiálu jezera tvoří limnoplankton (bakterioplankton, fytoplankton a zooplankton) a nekton. Fytoplankton je tvořen zejména zástupci chrysomonád (Chrysophyceae), skrytěnek (Cryptophyceae), obrněnek (Dinophyceae), zelených bičíkovců (Chlorophyceae) a sinic (Cyanophyceae). V hlubších jezerech jsou řasy nejhojnější v horní prosvětlené vrstvě (epilimnionu) a jsou významnými producenty biomasy. Některé druhy řas (Cryptophyceae) se chrání před intenzívním slunečním zářením tak, že se nevyskytují v příhladinové vrstvě, ale obývají hlubší vrstvy pod hladinou (Ambrožová 2003). Fytoplankton slouží i jako substrát pro další organismy. Na mrtvý fytoplankton se nabalují různé částice. Mezi zooplankton patří drobní prvoci, korýši (Cladocera, Copepoda), vířníci (Rotatoria) a larvy koreter (Chaoborus), které patří k největším zástupcům jezerního planktonu a jsou dravé. Prvoci se v planktonu oligotrofních jezer jen zřídka vyskytují ve větším množství. Součástí planktonu mohou být i larvy mlžů (Dreissena polymorpha), medúzka sladkovodní (Craspedocusta sowerbyi) a planktonní larvy parazitických ploštěnců (Lellák and Kubíček 1996). Zooplankton se v pelagiálu zpravidla soustřeďuje v určitých hloubkách v souvislosti se změnou některých faktorů abiotických (světlo, teplo) i biotických (výskyt predátorů a organických částic). Larvy koreter i mnozí zástupci perlooček, klanonožců a vířníků vykonávají denní vertikální migrace. V ranních hodinách migrují ke dnu a zastavují se v určité hloubce podle druhu, ve večerních hodinách směřují opět k hladině. Rozpětí migrace je závislé na průhlednosti vody v nádrži, jde tedy o fotoperiodický jev. Tuto migraci provádějí v létě, kdy se tyto druhy planktonních živočichů shromažďují ve vrstvách, nejvhodnějších pro jejich život v dané etapě vývoje. V zimě se však nacházejí rovnoměrně rozptýlené od hladiny až do značných hloubek (Smith 1992). Zdroj: Smith, 1992 Velikost planktonních organismů je rozmanitá a můžeme je rozdělit do následujících skupin (Ambrožová 2003):
Plankton, neuston, pleuston a organický i anorganický detritus se také označují pojmem seston.
Obr.
Mnohé planktonní řasy mají kulovitý nebo deskovitý tvar a vytvářejí kolonie
: Zdroj: Štěrba, 1986
Obr. Zástupci jezerního zooplanktonu: Zdroj: Štěrba, 1986 Nekton je tvořen hlavně rybami, obojživelníky a zástupci vodního hmyzu. K typickým jezerním pelagiálním rybám můžeme řadit oukleje a slunky. BENTÁL Bentál představuje celý areál dna jezera. Tento areál zasahuje do dvou oblastí – litorálu a profundálu. Hranice mezi oběma je shodná s kompenzační hladinou pelagiálu oddělující trofogenní pásmo litorálu od trofolytického areálu profundálu (Lellák and Kubíček 1996). LITORÁL Příbřežní prosvětlená zóna bentálu se vertikálně člení na epilitorál, supralitorál, eulitorál a infralitorál. Epilitorál není pod přímým vlivem vody nádrže. Společenstvo bentosu, vyskytující se v tomto pásmu je většinou adaptováno na proměnlivé podmínky biotopu, snáší větší vlhkost, ale jinak je k vodě nic nepoutá. Supralitorál je postřikové pásmo, které je omýváno vodou pouze při vlnobití. Eulitorál je trvale zatopen a pod vlivem intenzívního pohybu vody. Pokud není toto pásmo zarostlé vegetací, je neustále vymýváno a podmínky jsou podobné jako v tekoucích vodách. Za klidného počasí zde dochází k rychlému prohřívání mělké vodní masy. Organismy jsou eurytermní s adaptací na proudící vodu. Infralitorál je oblast s makrovegetací (významná primární produkce). Fytocenologicky se člení na: Emergentní hydrofyty (vynořené)
Hydrofyty s plovoucími listy (natantní)
Submerzní hydrofyty (ponořené hydrofyty)
Volně plovoucí hydrofyty
Characetum
Kritickou hloubkou pro krytosemenné vodní rostliny je osm metrů. Za hydrostatického přetlaku 80 kPa je vzduch obsažený v tělech rostlin stlačen téměř na polovinu vůči objemu na hladině. Na hloubku a s ní spojené působení hydrostatického tlaku jsou rostliny adaptovány existencí vzdušného pletiva - aerenchymu (Lellák and Kubíček 1996). Zdroj: Smith, 1992 Litorál je pestře osídlen společenstvem zoobentosu. Pravidelně se zde vyskytují larvy vážek, vodní brouci, ploštice (znakoplavky, splešťule) a vodní měkkýši (okružáci, plovatky, bahénky). Se zvyšující se hloubkou jezera jejich početnost klesá (Štěrba 1986). Mezi emergentními a plovoucími rostlinami litorálu nacházejí úkryt, ochranu a také potravu ryby, jako například mladé štiky. Významnou složkou fytocenóz a zoocenóz litorálu jsou nárosty (perifyton). Nárosty jsou vedle bakterií tvořeny rozsivkami, zelenými řasami, přisedlými nálevníky, vířníky, červy, larvami a kuklami pakomárů. Žije zde i řada jiných druhů – sladkovodní houby, nezmaři, ploštěnky, perločky, buchanky, lasturnatky, vodule, měkkýši a larvy hmyzu. Podle typu podkladu můžeme nárosty členit na epifyton (na rostlinách), epizoon (na živočiších), epiliton (na skalnatém podkladu) a epixylon (na dřevu).
Obr. Živočichové jezerního litorálu: 1 potápník vroubený, 2 larva pakomára, 3 máloštětinatý červ Stylaria lacustris, 4 plž člunice jezerní, 5 perločka Chydurus, 6 korýš plazivka Zdroj: Štěrba, 1986 Litoriprofundál tvoří rozhraní mezi litorálem a profundálem, v hlubokých nádržích tvoří pásmo skořápek měkkýšů; z fotosyntetizujících rostlin zde pronikají nárostové sinice a červené řasy (rod Hildebrandia, Batrachospermum) (Lellák and Kubíček 1996). PROFUNDÁL Zóna profundálu není závislá jen na vstupu energie a živin z pelagiálu, ale také na teplotě a dostupnosti kyslíku. Nabídka potravy a kyslíkový režim profundálu jsou dobrými indikátory látkové výměny celého ekosystému. V oligotrofních jezerech, kde po celý rok neklesá množství rozpuštěného kyslíku ve vodě u dna pod 50% nasycení, je bentická fauna obvykle pestrá. Četnost populací jednotlivých druhů, biomasa a produkce je však malá. Charakteristickými obyvateli dna jsou larvy pakomára rodu Tanytarsus. V eutrofních jezerech, kde dochází k poklesu rozpuštěného kyslíku ve vodě u dna pod kritické hodnoty (v době stagnací je zcela vyčerpán), je bentická fauna druhově velmi chudá, populace přítomných druhů jsou však početné a s vysokou biomasou. Charakteristickými zástupci jsou larvy pakomára rodu Chironomus a máloštětinatci rodu Tubifex a Limnodrilus. V dystrofních jezerech, kde dochází také k úbytku rozpuštěného kyslíku nalézáme zástupce migrujících larev komárů rodu Chaoborus.
Obr. Chironomus, Chaoborus Zdroj: www.usask.ca |
