Úvod

Břehové porosty jsou velmi cenným a důležitým prvkem v krajině. Vyskytují se od horských bystřin až po údolní nivy, mají rozličné ekologické podmínky, druhové složení a rozlehlost, fyziognomii.

obr.  Přirozené břehy-hnízdiště ledňáčka říčního

Dělíme je podle vegetace (dle Šimíček, 1997, upraveno)
a) travní
b) keřové
c) stromové
d) kombinované

podle přirozenosti
a) porosty toků neupravených s přírodní druhovou skladbou odpovídající okolní krajině
b) porosty toků neupravených s pozměněnou druhovou skladbou (vysazují nebo dosazují se obvykle dřeviny víceméně odpovídající přirozené druhové skladbě)
c) porosty toků upravených s druhovou skladbou navrhovanou (zpravidla vrby, které se zpravidla jednou za 3 roky seřezávají)

Jsou vymezeny patou svahu a břehovou hranou.

Jejich funkce jsou hydrologické a vodohospodářské (zpomalení odtoku vody, ochrana vody před znečištěním plachy, ochrana břehů apod.), biologické a ekologické (stínění vodní hladiny, zdroj biodiverzity, refugium pro živočichy, biokoridory apod.), dřeviny z břehových porostů lze i těžit (většinou jsou obhospodařovány jako pařeziny nebo nepravé kmenoviny).

Na břehové porosty navazují porosty doprovodné, které jsou taktéž značně člověkem pozměněné Mohou být součástí lužních lesů a vzhledem k ohroženosti se řadí obvykle k zvláště chráněným územím (např. břehové a doprovodné porosty v CHKO Litovelské Pomoraví, CHKO Poodří, NP Podyjí). Jejich druhové složení závisí na nadmořské výšce a lokálních ekologických podmínkách a odpovídá příslušné druhové skladbě měkkého a tvrdého luhu. Podrobněji se problematice vegetace lužních lesů věnuje kapitola Lužní lesy a olšiny v sekci Mokřady (tady hodit aktivní odkaz)

Zakládání břehových porostů

Pokud u vodního toku chybí břehové a doprovodné porosty, je to z hlediska vodohospodářského i ekologického nevhodný stav. Dochází k zvýšené erozi břehů, které se musí poměrně nákladnými a technicky náročnými způsoby stabilizovat (stavby betonové, kamenné, gabiony), voda se nadměrně prohřívá a neposkytuje stinná místa pro vodní organismy, nižší je i biodiverzita okolní krajiny a také estetická kvalita takového toku je nízká (viz foto č2….upravit dle skutečnosti)Při zakládání břehových porostů je ovšem důležité zvolit vhodnou koncepci výsadby, tak aby byla odborně i technicky na úrovni a zároveň respektovala ekologické podmínky stanoviště a také podporovala estetiku dané krajiny.

obr. Necitlivá úprava drobného vodního toku

zdroj: J. Nečas

Zakládání travních břehových porostů

Tento typ břehových porostů je vhodný pro zpevnění svahů menších vodotečí (pod 3 m), s malým podélným sklonem a s mírným sklonem břehů.
Břehy je před osázením nebo výsevem nutno zdrsnit a rozprostřít na ně ornici a následně se osévá odpovídající travní směsí. Pokud jsou břehy svažitější, doporučuje se drnovat. Paty svahu je obvykle nutné zpevnit, používají se kamenné patky nebo vrbové plůtky.

Zakládání keřových břehových porostů

Keřové břehové porosty jsou v praxi tvořeny zejména keřovými vrbami. Ty jsou významné a tím i často používané díky svým ekologickým vlastnostem jako vegetativní schopnost rozmnožování, rychlé zmlazování a růst, rychlé zakořeňování, účinná ochrana půdního krytu.
Nevýhodou zejména u menších vodotečí je rychlý růst vrb, které zarůstají profil koryta a snižují jeho průtočnost. Zde je vhodné využít vhodných vyšlechtěných kříženců domácích vrb nebo vrb stromových či hlavatých.
Keřové břehové porosty nemusí být trvalé, časem mohou být nahrazeny mnohdy fyziognomicky vhodnějšími stromovými dřevinami.

Vrbové porosty z řízků

Používají se zimní osní řízky, které se připravují z vyzrálých prutů v období vegetačního klidu (bez mrazu). Řeže se nejlépe ze spodní části jednoletých zdravých prutů, aby řez byl hladký a kolmý k ose řízku. Horní řez má být veden těsně nad pupenem, dolní pod pupenem. Řízek by měl být dlouhý cca 18 – 20 cm a široký minimálně 6-8 mm. Pokud je nutné řízky uskladnit, je nutné je svázat po 50 (100) kusech, označit druh (kultivar) a uložit ve svislé poloze pupeny vzhůru na chladném místě (sklep) v písku nebo rašelině. Teplota by měla být v rozmezí +1 až +5 oC. Vysazuje se časně zjara (ukončení v březnu), sází se kolmo do země pomocí sázecího kolíku tak, aby horní pupem byl v úrovni terénu na nezaplevelených, vlhkých plochách. Pro zajištění břehů je vhodné vysazovat řízky v hustějším sponu (9-25 ks/m2).

Vrbové kůly

Používají se silnější vrbové pruty nebo větve či kmínky (2-5 cm silné, 1-2 m dlouhé), které se sází min 50 cm hluboko do půdy. Kůly nelze zatloukat, je nutné mít připravené otvory.

Vrbová krytina

Používá se jako podélné zpevnění břehů vodních toků. Zhotovuje se z vrbového klestu o tloušťce do 4 cm a délce podle zpevňovaného svahu. Vrbový klest se ukládá ne urovnaný svah ve směru sklonu, silnější konce se zapouštějí do rýhy na dně koryta. Koberec klestu by měl být 5-15 cm silný, k patě svahu se připevňuje laťovým či vrbovým plůtkem, na zbývající část svahu se přitahuje páleným drátem a připevňuje j dřevěným kůlům. K upevnění vrbového klestu je možné použít i drátěného pletiva s velkými oky. Klest se následně prosype zeminou (cca 8 cm vrstva).

Vrbové rohože

Technologie výroby byla zpracována na Povodí Odry v 70. letech 20 století. Využívají se stroje na výrobu rákosových rohoží s využitím vrbových prutů 1-2 cm tlustých a 1-2 m dlouhých ve vzdálenosti 5-10 cm. Rohože mají délku 10 – 15 m (hmotnost role cca 50 kg). Pokládají se na svah a po rozvinutí se připevňují dřevěnými kolíky podobně jako vrbová krytina a zasypou se cca 5 cm zeminy.

Vrbová podestýlka

Vrbový klest se ukládá na upravený terén a zatíží se stavební konstrukcí (záhozem, kamennou rovnaninou, výhonem.

Oživená kamenná rovnanina

Provádí se z kamene hrubě urovnaného do sklonu 1:1,5 a menšího, který se ukládá na vrbovou podestýlku. Mezery mezi kameny se prokládají hlínou a živým vrbovým klestem. Tento způsob úpravy je vhodný pro koryta s nestabilizovaným dnem a kde dochází k sedání břehového opevnění

Zakládání stromových (a keřových) břehových porostů

Břehový porost tvořeny stromy s podrostem keřů bude plnit správně své funkce, pokud
a) budou správně vybrány druhy podle stanovištních podmínek a vodohospodářských požadavků
b) dřeviny budou správně prostorově rozmístěny a budou v optimálních vzdálenostech - vysazují se na rozhraní eulitorálního a supralitorálního pásma, 60 – 100 cm nad hladinou průměrných průtoků, pata svahu by měla být zajištěna laťovým nebo klestovým plůtkem, případně kamennou patkou
- např. jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) se doporučuje vysazovat 4 m od paty svahu a 2m nad vodní hladinou, dub letní (Quercus robur) 2m od paty svahu, 2m nad vodní hladinou
- v praxi se nejčastěji využívá trojúhelníkový nebo čtvercový spon o rozpětí 100-200 cm, u topolů 400x400 cm, ale vždy je nutné přizpůsobit výsadbu konkrétním podmínkám, vysazovat dřeviny tak, aby tvořily menší skupiny stejných druhů (nevysazovat alej!). Mezi stromy je vhodné dosazovat keře.

Péče o porosty

Založený břehový porost bude plnit své funkce, zpravidla tehdy pokud o něj bude po dobu několika let správně pečováno. K základním principům péče o břehové porosty patří ošetřování porostů, ochrana porostů, prořezávky, probírky, obnovní zásahy

Ošetřování porostů

Patří k základní ranné péči. Provádí se okopáním půdního škraloupu a zabezpečením dostatečné vlhkosti, odstraněním plevele, kypřením půdy (2 -3x ročně), pletím. Silně zabuřenělé plochy se vyžínají. Sazenice se zejména na chudých stanovištích mohou hnojit.

Ochrana porostů

Jde o ochranu před abiotickými i biotickými vlivy. Mezi nejdůležitější abiotické vlivy patří pozdní mráz, dlouhodobé záplavy, sucho, krupobití apod. Ochrana proti těmto živelným pohromám je pochopitelně obtížná, protože je nelze předvídat
Biotické vlivy se nejčastěji projevují jako choroby rostlin a jsou předmětem oboru fytopatologie. Proti houbovým onemocněním, plísním a rzím se používají měďnaté postřiky (Kuprikol) nebo sirnaté postřiky (Surikol) případně další fungicidy. Je důležité si uvědomit, že houbové nemoci většinou napadají dřeviny oslabené nebo poškozené např. mrazem, suchem apod. Napadené větve je nutné ořezat a spálit (mimo památných, chráněných nebo doupných stromů, které se snažíme asanovat).
Velmi problematické jsou invazní druhy rostlin, které vytlačují druhy původní. K těmto druhům se řadí zejména křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) viz foto č.3,4, upravit dle skutečnosti netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulosa) a další.Zejména křídlatky jsou velmi odolnými druhy a vyžadují intenzivní odstraňování. Podél vodních toků není vhodné používat neselektivní pesticidy jako např. Roundap, (možnost kontaminace vody), lepší je kosení s následným odstraněním pokosené biomasy.
Podobně je nevhodné použití pesticidů na hubení hmyzu, který může dřeviny napadat.
Ochrana proti škodám způsobeným zvěří (okus, ohryz) se používají repelenty, oplocení nebo ochranné koše.

obr. křídlatka japonská a obr.4 křídlatka podél vodního toku

Prořezávky

Po založení je potřeba břehové porosty prořezávat a to zejména, pokud se jedná o keřové vrby (obvykle ve 2-3 letých, později 3-4 letých intervalech). U stromových dřevin a keřů se prořezává poprvé v době zapojené korun, odstraňují se nekvalitní, poškozené, napadené, nežádoucí rostliny nebo se redukují přehoustlé skupiny

Probírky

Jde o výchovné zásahy v předmýtním věku porostu (stadium tyčkovin a tyčovin), kdy se odstraní nevyhovující stromy. Kvalitní a žádoucí dřeviny se označí a další výchovné zásahy se provádějí tak, aby nebyly tyto ohroženy.

Obnova porostů

Jde v podstatě o proces, kdy staré stromy uvolní místo novým. Děje se tak přirozenou cestou (např. stářím, vývratem, bleskem apod.) nebo lidským zásahem. Nový porost se může vytvořit z náletu (většinou u přirozené obnovy, u umělé minimálně), výmladkově z pařezů, výsevem semen nebo vysázením sazenic. Obnova se může provádět pod stávajícími porosty nebo vedle nich, postupně, najednou, po skupinách nebo pruzích (sečích)

Při obnově břehových porostů nesmí být narušena stabilita břehů. V případě širších břehových a doprovodných porostů navazujících na lužní les musí být obnova rychlá (zejména pokud se jedná o seče s prosvětlenými místy), protože plochy s odstraněným dřevinným krytem rychle obsazuje buřeň

Literatura:
Šimíček, V. (1997): Břehové a doprovodné porosty vodních toků – součást lužních ekosystémů,
Just et al, 2003